LIFESTYLE

Proč se raději nestat vizážistkou?

Proč se raději nestat vizážistkou?

Řada mladých žen a dívek se dnes touží stát vizážistkou a často mi píší s prosbou o radu jak se prosadit na dnešním trhu, jak si vybavit makeup kit, nebo jak si nastavit ceny. Mezi řádky však čtu mnohem naléhavější otázku, kterou jsem se rozhodla v dnešním článku zodpovědět. O tom, co práce vizážistky obnáší, kolují velmi zkreslené informace a navenek může působit jako jednoduchá, příjemná práce. 

 

Jaké jsou stinné stránky práce vizážistky a proč byste měla zvážit, jestli do této branže vůbec chcete vstoupit? Proč se tedy nestat vizážistkou? Jakkoliv svoji práci naprosto miluji a neměnila bych, chci Vám ukázat její odvrácenou stranu, o které jsem sama neměla tušení, když jsem s vizážistikou začínala.

 

Okolí nebude brát Vaši práci vážně

Je poměrně jedno, jak dlouho práci vizážistky dělám, okolí se diví, že se vracím domů po práci unavená. Že jsem čas od času vyčerpaná a stěží se doplazím do postele. Vždyť je práce můj koníček, je to krásná čistá práce a proto nemám nárok pociťovat únavu. I mí blízcí si myslí, že vedu zahálečný „instagramový“ život a práci vizážistky mají za druhořadou. Není k ní totiž oficiálně zapotřebí žádná škola, rekvalifikace, prostě nic.

 

Líčení netvoří většinu mé denní práce

Běžný člověk si myslí, že vizážistka jednou, nebo dvakrát denně nalíčí klientku, odjede s kufříkem domů a hodí si nohy nahoru. Ve skutečnosti je má denní náplň převážně manažerská. Vyřizování vzkazů na emailu, zpráv na telefonu, facebooku a instagramu. Plánování kalendáře, správa sociálních sítí, vytváření obsahu pro sociální sítě. K tomu každodenní porce sledování novinek práce kolegů v Čechách a zahraničí, nových produktů a trendů v oboru.

Denní režim a pravidelná strava vyletí do povětří

Jestliže Vám vyhovuje mít pravidelný denní režim od – do, práce vizážistky není nic pro Vás. Naopak budete pracovat nestandardní pracovní dobu, někdy bude práce začínat v pět ráno, jindy v dvě odpoledne. Víkendy (minimálně dopoledne) budou opět pracovní. Pokud máte partnera, který pracuje pondělí-pátek, nemusí mít pro pracovní víkendy pochopení.

Na zakázkách často nestíháte a tak utrpí i Vaše stravování. Jakkoliv by v makeup kitu neměla chybět svačina, občas není ani čas si ji počas příprav modelek nebo klientek někde sníst. V zápalu práce běžně zapomínám i pít a jsem ráda, když si stihnu rychle odskočit na toaletu 🙂 .

Nikdo Vám neřekne kdy vlastně máte pracovat a kdy máte mít volno. Samy si musíte určit svoje hranice, po čase se naučit říkat na práci ne, jinak brzy vyhoříte. Často jsem pracovala a občas pracuji až měsíc v kuse bez volného dne, většinou mám volný např. půlden, ale z mojí zkušenosti to není dost na zrelaxování se a pokud nemáte doma oporu a silnou motivaci, proč vlastně tuto práci děláte, můžete se zhroutit jako domeček z karet.

 

Umím hezky nalíčit sama sebe, mám na to se stát vizážistkou?

Tato premisa opravdu neplatí. Umět nalíčit druhého člověka je o něčem jiném, úchopy štětců jsou úplně jiné, každý člověk má jiný tvar oka, tváře, sluší mu jiné barvy, jiná intenzita a podobně. Jakkoliv se řada vizážistek dokáže krásně nalíčit, hodně z nás chodí s minimem, nebo dokonce bez makeupu. Osobně se už téměř nelíčím a ani bych nedokázala samu sebe nalíčit tak, jak líčím klientky. 🙂

Líčení podle mě není vhodný „přivýdělek“

Pokud máte vizážistiku jako přivýdělek, pravděpodobně zjistíte, že všechny peníze, které si tím přivyděláte stejně nacpete zpět do vybavení a do různých školení. V kufru Vám tak leží kapitál, který je zapotřebí roztočit, aby se Vám peníze vracely zpět. Materiál má omezenou dobu do které se musí spotřebovat. Některé věci se kazí rychle, pokud pracujete na venkovních lokacích a materiál vystavujete slunci, může se kazit rychleji a žluknout. Nemá smysl mít doma kufr plný věcí, které nutně potřebujete a líčit dvakrát do měsíce. Většinu věcí dříve vyhodíte, než je spotřebujete.

 

Práce nepřijde za Vámi, musíte si ji vytvořit

Pokud nemáte kontakty v branži, může se Vám velmi snadno stát, že budete doma čekat a čekat a žádná nabídka nepřijde. Pokud se chcete věnovat osobní klientele, je zapotřebí být tzv. proaktivní a neustále něco podnikat, vytvářet příležitosti, vymýšlet novinky. Práce nepřijde za Vámi domů. Musíte ukazovat, co umíte tak dlouho, dokud se Vaše potenciální klientela nechytne. Ne každá žena na tohle má nervy, začátky jsou těžké a často jsem měla pocit, že nemá smysl pokračovat dál a měla chvílemi chuť vše vzdát a vrátit se do kanceláře.

Konkurence je obrovská a nemám šanci prorazit

Konkurence je sice obrovská, ale většina vizážistek má za sebou jeden kurz, nazvou se „profesionální vizážistkou“ a čekají, až za nimi práce přijde. Takové není zas tak těžké přeskočit jednoduše tím, že na sobě budete nesutále pracovat. I když mám plný kalendář a pořád hodně práce, nic se nemění na tom, že se každý den dívám, co je v beauty světě nového, chodím na školení, hledám nové, lepší produkty do makeup kitu. Ne každý však dokáže „nezakrnět“ a uvědomí si, že tato branže si žádá neustálou práci na sobě.

 

Je snadné podlehnout depresi a vše vzdát

Budou to týdny, kdy se Vám nikdo neozve, telefon nezazvoní a Váš makeup kit bude smutně koukat v rohu pokoje. Nesmíte podlehnout depresi, musíte vstát a vymyslet si vlastní práci. Říká se, že během prvního roku zkrachuje 80 procent podnikatelských záměrů. Dokážete přežít první tvrdý rok a nevzdat se?

Jakkoliv vypadá skvěle, že nemusíte chodit nikam do práce a často pracujete z pohodlí domova, je v tom malý zádrhel. A tou je právě osamělost. Nebudete mít srovnání s jinými vizážisty, na facebooku to bude vypadat, že všem se daří, jsou neustále v jednom kole v práci, anebo na dovolené, kterou si teď například nemůžete dovolit, protože jste zainvestovali do makeup kitu a kurzů. Další nevýhodou je, že nikdo Vám objektivně neřekne: „Jsi dobrá, máš na to stát se vizážistkou.“ Je proto důležité, dostat se čas od času na společnou akci s dalšími vizážistkami, abyste viděli srovnání svojí a jejich práce.

 

Jestliže se opravdu chcete stát vizážistkou, pak Vás tenhle článek určitě neodradil a já se moc těším, že se třeba potkáme na nějaké společné práci, zakázce, nebo školení 🙂

Krásný den všem,

Ariana

 

Jak si plním svoje sny: Vítejte v mém ateliéru

Jak si plním svoje sny: Vítejte v mém ateliéru

Často se mě ptáte, jak jsem se stala fotografkou, vizážistkou, nebo proč jsem si založila blog. Kde jsem se vzala, protože ještě nedávno o mě nikdo neslyšel. Jak je možné, že se mi daří, na co sáhnu? A kdo jsem vlastně zač, protože jsem jako paní Colombová – jsou vidět výsledky mojí práce, ale já zůstávám spíše v ústraní.

 

Využiji příležitosti, kdy Vás konečně mohu nechat nahlédnout do svého ateliéru, který již brzy bude hotový a odpovím na několik otázek, které často slýchávám. 🙂

 

Kdo tedy jsem?

Nejsem povoláním ani něčí manželka, ani dcera. Jsem obyčejná pracující žena. Nenarodila jsem se s příznačnou zlatou lžičkou v ústech, naopak pocházím ze skrovnějších poměrů. Pracuji od patnácti, od osmnácti, kdy jsem odešla z domova jsem samostatná. Naučila jsem se, že když něco chci, musím tomu něco obětovat. Nevadí mi pracovat 16 hodin denně, když vidím ve své práci smysl 🙂

 

Jak jsem se stala vizážistkou/fotografkou/blogerkou?

Mí rodiče nikdy nechápali moji „uměleckou“ duši, zdědila jsem ji po své babičce, která byla oděvní návrhářka, švadlena a za mlada i modelka. Moje sny a cíle doma nikdy nenašly pochopení, takže jsem se naučila mít obzvláště tvrdou hlavu, když jsem něco chtěla. Nasadila jsem si klapky a nic jiného než svůj sen neviděla.

Nepatřím k lidem, kteří od dětství mají jasné poslání stát se lékařem, herečkou, nebo například sportovcem. Já jsem prostě chtěla být princeznou a nevěděla jsem, co přesně budu dělat. Respektive jsem si myslela, že tím, co mě baví bych se nemohla uživit. Proto jsem zpětně ráda, že jsem vystudovala marketing. Díky tomu jsem si uvědomila, že se mohu živit čímkoliv, jen musím být ochotná do toho dát hlavu, srdce a kus duše. 🙂

Jako člověk se neustále měním – ráda bych věřila, že dozrávám a moudřím (i když možná mířím opačným směrem 🙂 ), a proto se i moje práce neustále někam posunuje. Jednoho dne se prostě probudím s tím, že se toužím stát fotografkou, nebo že chci mít krásný blog o všem, co mě zajímá a co mám ráda. A vím, že tenhle hlas nedokážu utišit, že ho nedokážu dlouho ignorovat, protože bych vnitřně vyhasla jako sfouklá svíčka.

Jaktože se mi daří, na co sáhnu?

Nemyslím si, že by se mi dařilo více než normálním lidem. Je to jen o tom, že když vystřelíte stokrát na terč, tak je pravděpodobnější, že se trefíte, než když vystřelíte jen desetkrát. Jednoduše pořád zkouším něco nového. Dříve nebo později to přeci musí vyjít. 🙂

Například jsem si nikdy nemyslela, že bych se mohla stát fotografkou. Začala jsem fotit, abych mohla lépe prezentovat svoje líčení a měla hezké fotografie „před a po.“ Po pár týdnech jsem se ráno vzbudila s pocitem, že focení a vlastní princeznovský ateliér je moje další destinace. Po půl roce jsem si svůj sen splnila, i když mě stále čeká dlouhá cesta a věřím, že mé fotografie budou stále krásnější…

 

Boutique Studio

Dnes Vás již mohu uvítat ve svém malém boutique studiu v Residenci Garden Towers na Olšanské ulici. Zařídila jsem si princeznovský boudoir, s kompletním stylingem od šatů, po boty, doplňky, květinové čelenky a šperky. Nechybí ani líčící koutek a venkovní terasa, kde již rozkvétají růže 🙂

 

A co bude dál?

Ateliér a focení určitě nejsou mojí cílovou destinací. Je to něco, co mě teď neskutečně baví a naplňuje. Moje nastavení mysli je takové, že už teď v hlavě rozjíždím další tři projekty, kterými bych ráda nabyla “geografickou svobodu” – tedy abych nebyla svojí prací vázána na jedno konkrétní místo.

Pracuji na novince Royal Monograms, grafickém projektu, který bude ztotožňovat vše, co miluji – ženskost, čistotu a úroveň. Další dva projekty jsou zatím v peřinkách, takže o nich mluvit nemůžu. Všechny tři bych ráda stihla ještě předtím než se stanu matkou.

 

Jak si postupně zařizuji ateliér můžete sledovat v Instastories na www.instagram.com/arianabernardcom.

Krásný zbytek víkendu,

Ariana

Jak jsem se rozhodla prožít dokonalý den a žít šťastnější život

Jak jsem se rozhodla prožít dokonalý den a žít šťastnější život

Přemýšlíte občas nad tím, že nežijete život, jaký byste chtěli? Prohlížíte si dokonalé instagramové fotky dokonalých lidí a říkáte si, že takový život by Vás učinil šťastnými? Uléháte do postele s myšlenkou, že dnešní den byl úplně promarněný? Také máte uvnitř sebe tichý hlásek, který Vám říká, že kdybyste změnili pár věcí, byli byste šťastnější?

 

Vedu spokojený život, mám práci, která mě baví, jsem zdravá a mám vedle sebe milujícího muže. Nemám si na co stěžovat. Přesto mě poslední dobou trápí pocit, že bych mohla žít jinak – lépe. Že pokud bych změnila některé svoje špatné návyky, měla bych ze sebe lepší pocit a klidnější spánek.

Možná to má něco společného s věkem, ale jak se blížím čtyřicítce, uvědomuji si každý promarněný den a večer jsem sama na sebe naštvaná, že jsem čas, který mi byl dán nevyužila lépe. Je tomu téměř rok, co mi málem zemřel můj manžel (technicky byl dokonce chvíli mrtvý) a tak si uvědomuji jak křehký a vzácný je každý den.

 

Prokrastinuji a nic nestíhám…

Ale každodenní rutina a spousta práce mě vždy tak semele, že přes den řeším nepodstatné věci a prokrastinuji. Večer si často říkám, že zítra ráno už opravdu vstanu na první zazvonění budíku, že budu jíst zdravě a vyváženě, že si udělám čas na sebe a že se večer budu věnovat jen partnerovi a ne telefonu. Jenže ráno se mi většinou všechno vypaří z hlavy. Budík posunu o patnáct minut. Snídani nestihnu a zbytek dne jen přelítávám od focení, k líčení, blogu, vyřizování vzkazů. Nestíhám se normálně najíst a večer jsem na muže nabručená.

Rozhodla jsem se proto udělat experiment. Nahustit všechny věci, po kterých toužím a které odkládám i přestože tuším, že by mě bavily, do jednoho dne. Zkusím prožít svůj “dokonalý den” – takový jak ho vídáme na instagramu a říkáme si: “To bych také chtěla,” ale nikdy se k tomu nedostaneme.

Všechny motivační knihy říkají: „Žij svůj život, začni hned teď“ a podobně. Tak tedy dobrá, přijímám výzvu.

 

Jak bude můj “dokonalý den” vypadat?

6:00 budíček za rozbřesku. Schválně jsem se dívala na předpověď počasí, abych zjistila, kdy vychází slunce. V každé knize o osobním rozvoji se píše, jak bychom měli vstávat za rozbřesku, takže jsem zvědavá, jestli to je opravdu pro tělo a ducha to nejpřirozenější. Samozřejmostí je Mladý ječmen ráno nalačno.

6:00 – 7:00 čtení a snídaně v posteli. Nevím proč, ale poslední dobou bych ráno nejraději sáhla po knize a ještě v posteli se nasnídala. Většinou ale sáhnu po telefonu a když vidím ty desítky emailů, vzkazů, zpráv a komentářů, tak začnu vyřizovat to nejdůležitější a než se dostanu ke snídani, uběhnou klidně dvě hodiny. Takže jsem si rozhodila trávení a nyní si ho dávám pomalu do pořádku.

7:00 – 7:20 vyřízování vzkazů a plánování. Nechápu, jak je možné, že mi běžně vyřizování vzkazů, odpovídání na komentáře, dotazy a plánování focení/kurzů/klientek na líčení zabere denně až dvě hodiny. Pokusím se tuhle činnost smrsknout na dvacet minut. Aby vše probíhalo stylově, uvařím si svůj oblíbený Detox čas od Kusmi Tea.

7:20 – 8:20 příprava článku na blog. Vymýšlení námětu, focení, psaní a editace článku mi zabere kolem 3-4 hodin. Pokud bych blogu věnovala každý den hodinku, vycházely by články dvakrát týdně a ne nahodile, když si uvědomím, že už dva týdny nevyšel jediný článek. Blog je něco, co si píšu pro radost, sama jsem netušila, jak moc mě bude bavit mít svoje růžovo-zlaté místečko na internetu, kterým chci inspirovat a vdělávat ženy.

8:00 instagramová svačina. Maliny, borůvky, nebo tak něco.

9:00 – 10:00 hot yoga. Už rok plánuji vyrazit na bikram yogu. S nadcházejícím jarem a mým zjištěním, že se nevejdu do většiny svých oblíbených kousků vím, že se sebou musím něco dělat. Takže jdu do toho a doufám, že zbytek dne nestrávím v mdlobách.

10:30 – 11:30 udělat ze sebe člověka. Jakkoliv miluji makeup, poslední rok chodím nejčastěji nenalíčená s vlasy sepnutými do drdolu, v mikině a teniskách. Přijde mi, že jsem skoro až zapomněla jaké to je být žena. Takže nahodím makeup a pokusím se vypadat jako já ve své nejhezčí verzi.

11:30 – 12:30 zdravý oběd. Většinou si objednám dovážku domů a během oběda vyřizuji vzkazy a dívám se na sociální sítě. Ani kolikrát nevím, co jsem jedla. Takže budu doufat, že se najde někdo, kdo si se mnou dá oběd na Floře a nebudu nekulturně jíst u počítače jako obvykle. 🙂

13:00 – 15:30 focení. Zjistila jsem, že mě focení opravdu neskutečně baví. Mohu si vytvářet svoje vlastní světy, krásu tak, jak ji vidím já. Takže součástí mého dokonalého dne bude focení, kdy si modelku sama nalíčím, učešu, vymyslím styling a společně vytvoříme krásné něžné fotky. Takže tímto vypisuji TFP 🙂

15:00 zdravá svačina. Něco, co je zelené, bio, eko vegan…

16:00 – 17:00 retuš fotek. Pro někoho je retuš povinnost, mně osobně baví možná ještě více než focení. Takže z focení hned vyretušuji jednu krásnou fotku a nahodím ji na sociální sítě, abych se pochlubila s výsledkem.

18:00 – 19:30 romantická večeře s mužem. Jak jinak 🙂 Často jsem večer už tak unavená a roztěkaná, že svého partnera vůbec neposlouchám a naše konverzace za moc nestojí. Takže bych si ráda během večeře užila svého muže a bavila se o něčem jiném než o tom, jestli budu mít o víkendu vůbec nějaký volný den.

19:30- 22:00 volný program. Téměř každý večer řeším práci. Vzkazy, retuše, články na blog. Takže bych si ráda vychutnala společný čas s mužem a vykoušela, jaké to je prozměnu se věnovat jeden druhému.

22:00 večerka. Žádné ponocování a zírání do půlnoci na telefon.

 

Kdy se můj den uskuteční?

V úterý 28. března. Přes den budu zachycovat svůj pokus o dokonalý den na instastories, na Instagramu mě najdete na www.instagram.com/arianabeautycom

 

Poslední otázkou zůstává, jestli mě tenhle styl života učiní šťastnou. Tohle je hlavní důvod, proč to vše dělám. Chci zjistit, jestli by mě několik málo změn v mém životě udělalo spokojenější, jestli bych v tomhle krásně nalinkovaném dni našla více štěstí než ve svém poměrně chaotickém systému. Jestli mám co závidět těm dokonalým lidem na instagramu, nebo jestli zůstanu u svého dosavadního stylu života.