Často se mě ptáte, jak jsem se stala fotografkou, vizážistkou, nebo proč jsem si založila blog. Kde jsem se vzala, protože ještě nedávno o mě nikdo neslyšel. Jak je možné, že se mi daří, na co sáhnu? A kdo jsem vlastně zač, protože jsem jako paní Colombová – jsou vidět výsledky mojí práce, ale já zůstávám spíše v ústraní.

 

Využiji příležitosti, kdy Vás konečně mohu nechat nahlédnout do svého ateliéru, který již brzy bude hotový a odpovím na několik otázek, které často slýchávám. 🙂

 

Kdo tedy jsem?

Nejsem povoláním ani něčí manželka, ani dcera. Jsem obyčejná pracující žena. Nenarodila jsem se s příznačnou zlatou lžičkou v ústech, naopak pocházím ze skrovnějších poměrů. Pracuji od patnácti, od osmnácti, kdy jsem odešla z domova jsem samostatná. Naučila jsem se, že když něco chci, musím tomu něco obětovat. Nevadí mi pracovat 16 hodin denně, když vidím ve své práci smysl 🙂

 

Jak jsem se stala vizážistkou/fotografkou/blogerkou?

Mí rodiče nikdy nechápali moji „uměleckou“ duši, zdědila jsem ji po své babičce, která byla oděvní návrhářka, švadlena a za mlada i modelka. Moje sny a cíle doma nikdy nenašly pochopení, takže jsem se naučila mít obzvláště tvrdou hlavu, když jsem něco chtěla. Nasadila jsem si klapky a nic jiného než svůj sen neviděla.

Nepatřím k lidem, kteří od dětství mají jasné poslání stát se lékařem, herečkou, nebo například sportovcem. Já jsem prostě chtěla být princeznou a nevěděla jsem, co přesně budu dělat. Respektive jsem si myslela, že tím, co mě baví bych se nemohla uživit. Proto jsem zpětně ráda, že jsem vystudovala marketing. Díky tomu jsem si uvědomila, že se mohu živit čímkoliv, jen musím být ochotná do toho dát hlavu, srdce a kus duše. 🙂

Jako člověk se neustále měním – ráda bych věřila, že dozrávám a moudřím (i když možná mířím opačným směrem 🙂 ), a proto se i moje práce neustále někam posunuje. Jednoho dne se prostě probudím s tím, že se toužím stát fotografkou, nebo že chci mít krásný blog o všem, co mě zajímá a co mám ráda. A vím, že tenhle hlas nedokážu utišit, že ho nedokážu dlouho ignorovat, protože bych vnitřně vyhasla jako sfouklá svíčka.

Jaktože se mi daří, na co sáhnu?

Nemyslím si, že by se mi dařilo více než normálním lidem. Je to jen o tom, že když vystřelíte stokrát na terč, tak je pravděpodobnější, že se trefíte, než když vystřelíte jen desetkrát. Jednoduše pořád zkouším něco nového. Dříve nebo později to přeci musí vyjít. 🙂

Například jsem si nikdy nemyslela, že bych se mohla stát fotografkou. Začala jsem fotit, abych mohla lépe prezentovat svoje líčení a měla hezké fotografie „před a po.“ Po pár týdnech jsem se ráno vzbudila s pocitem, že focení a vlastní princeznovský ateliér je moje další destinace. Po půl roce jsem si svůj sen splnila, i když mě stále čeká dlouhá cesta a věřím, že mé fotografie budou stále krásnější…

 

Boutique Studio

Dnes Vás již mohu uvítat ve svém malém boutique studiu v Residenci Garden Towers na Olšanské ulici. Zařídila jsem si princeznovský boudoir, s kompletním stylingem od šatů, po boty, doplňky, květinové čelenky a šperky. Nechybí ani líčící koutek a venkovní terasa, kde již rozkvétají růže 🙂

 

A co bude dál?

Ateliér a focení určitě nejsou mojí cílovou destinací. Je to něco, co mě teď neskutečně baví a naplňuje. Moje nastavení mysli je takové, že už teď v hlavě rozjíždím další tři projekty, kterými bych ráda nabyla “geografickou svobodu” – tedy abych nebyla svojí prací vázána na jedno konkrétní místo.

Pracuji na novince Royal Monograms, grafickém projektu, který bude ztotožňovat vše, co miluji – ženskost, čistotu a úroveň. Další dva projekty jsou zatím v peřinkách, takže o nich mluvit nemůžu. Všechny tři bych ráda stihla ještě předtím než se stanu matkou.

 

Jak si postupně zařizuji ateliér můžete sledovat v Instastories na www.instagram.com/arianabernardcom.

Krásný zbytek víkendu,

Ariana