Miluji svoji práci, je mi 30+ a JEŠTĚ NEMÁM DĚTI. Ve chvíli, kdy mluvím o svém podnikání, projektech, do kterých se pouštím a plánech do budoucna, tak mě vždy někdo zarazí s otázkou: “A co rodina?”

 

Jsem ráda, že jsem žena. Užívám si všech privilegií s tím spojených, jsem spokojená ve svém těle a necítím se nijak diskriminovaná. Až na reakce okolí na moji kariéru. V české společnosti je ambiciózní žena chladná kariéristka, je to chlapice, žena bez partnera a dětí, která má potřebu si něco dokazovat na mužském poli.

 

Zatímco muže třicátníka společnost poplácává po rameni a přeje mu jeho kariérní postup, u ženy se zdvihá varovný prst. “Ťik – ťak, biologické hodiny nezastavíš. Abys nepropásla čas, kdy jsi mohla mít děti a pak jednou nelitovala.“

 

Jak skvěle poznamenal v jedné ze svých her Jára Cimrman:

“- Všichni jsme si rovni.

– Ale někteří z nás jsme si přeci jen rovnější.”

 

Jakkoliv je žena muži rovna, tak na jejím lůně je závislé rozmnožování rodiny a ona je pak minimálně na nějaký čas vyřazena z pracovního procesu. Takže musí v době svojí plodnosti potkat skvělého životního partnera a porodit dítě. A alespoň na nějaký čas utlumit svoje pracovní ambice. Když vysokou školu skončíte ve 24/25 letech, pak ve třiceti se začne Vaše kariéra skvěle rozjíždět. Vaše ambice se budou naplňovat a jako studená sprcha přijde od okolí série následujících otázek:

“Máš partnera?”

Jestliže nemáte: “No jo, kariéra a partnerský vztah nejdou moc dohromady.”

Jestli máte: “Jak partner snáší Tvou kariéru?”

 

“A co rodina, děti?”

Jestliže děti máte: “Děti Tvou kariérou netrpí? Jak to všechno zvládáš?”

Jestliže děti nemáte: “Abys pak nelitovala, že jsi propásla šanci mít rodinu.”

 

Kdo je hodnotnější? Matka, nebo kariéristka?

Sama jsem si prošla těžkým dětstvím a proto pro mě volba mít děti nebyla jednoznačná tak, jako pro většinu žen. Některé ženy se matkami rodí, jiné se jimi stávají a jiné se jimi rozhodnou nestat, nebo jim to život odepře. Přesto jsme si všechny rovny.

 

Takže vyzývám muže, aby dokázali ženám říct:

Budu si Tě vážit stejně, ať už se rozhodneš budovat kariéru, být doma s dětmi, nebo balancovat mezi obojím.

A ještě důležitější je, aby si tohle řekly i ženy samy sobě.

Moje hodnota jako ženy je stejná, ať už se rozhodnu budovat kariéru, být doma s dětmi, nebo balancovat mezi obojím.

Jestliže máte ve svém okolí ambiciózní single ženu, neptejte se ji na partnera a rodinu. Jestliže máte ve svém okolí zasloužilou matku, neptejte se jí na její kariéru. Je to nás život, naše rozhodnutí.

 

4

Jsem ambiciózní, no a co?

Zjistila jsem, že mě baví začínat od nuly. Vytvářet nové originální věci. Bez jakýchkoliv kontaktů jsem si vybudovala během tří let kariéru vizážistky. Dosáhla jsem v líčení všeho, čeho jsem chtěla a měla jsem potřebu jít dál. Vytvořila jsem beauty blog, píšu původní články pro inteligentní pracující ženy. Využila jsem poptávky a rozhodla se učit a předávat svoje znalosti techniky líčení kolegyňkám. Po chvíli jsem se začala zase nudit a rozhodla se začít fotit a retušovat.

 

Miluji ten adrenalin, kdy nabývám nové znalosti, vytvářím z ničeho něco. U každého svého začátku jsem si řekla: “Jdu do toho naplno. Udělám maximum pro to, abych se v této činnosti vyšvihla mezi ty nejlepší. Budu vytvářet originální věci a budu tím přínosem celé komunitě.” Rozhodně jsem si neřekla: “Zkusím to a uvidím.” Kdybych se řídila tímto přístupem, brzy bych se s nepořízenou vrátila do kanceláře k původní práci.

 

Když jsem si před pár měsící všechno tohle sečetla, uvědomila jsem si, že jsem kariéristka a že jsem jí vždy byla. Samotnou mě to překvapilo. Považovala jsem se za milou paní, kterou jen baví její práce a která je navíc od přírody hrozně líná. Dlouho jsem se za svoje ambice dokonce styděla. Okolí totiž nevnímá ambiciózní ženy pozitivně. Jsme dravé, vytrvalé a neústupné. A tyhle vlastnosti jsou tradičně vnímány jako mužské.

 

Vysoké ambice, vysoké cíle

Když jsem se rozhodla, že se budu věnovat vizážistice, řekla jsem svojí kamarádce památnou větu: “Vypracuji mezi nejlepší české vizážistky tak, abych dokázala uspět i na mezinárodním poli.”

Vytřeštila na mě oči: ”To se rozhodně nevypracuješ. Je ti 30, nemáš žádné zkušenosti, nikoho neznáš a náskok vizážistek, které se tomu věnují už léta nemůžeš nikdy dohnat.”

Nebudu asi rozebírat, že jsme se kvůli tomu pohádaly. 🙂 Druhý den za mnou přišla s tím, že to nemyslela zle, ale že jen nechtěla, abych si dělala vysoké cíle a pak skončila zklamaná.

 

Dnes jsem ráda, že jsem si dala tak vysoké cíle. Že jsem tehdy byla tak ambiciózní. V průběhu celé té cesty mi pak už bylo jedno, jestli jsem se stala “jednou z těch nejlepších.” Ale vím, že kdybych si nestanovila tak vysoký cíl, nedostala bych se nikam.

 

Momentálně mě moje kariéra naplňuje a užívám si jí. Neslyším biologické hodiny, přesto se připravuji na to, že by touha po mateřství mohla v blízké době přijít. Ať už se rozhodnu stát matkou, věnovat se dál kariéře, nebo balancovat mezi obojím, budu si sama sebe vážit stejně.

 

Moje tělo, můj život, moje rozhodnutí.

 

Hezký víkend,

Ariana